Láska k oblečení je se mnou od dětství

Když jsem byla malá, milovala jsem přehrabovat se ve skříních a pořád se převlékat. Jednou, když mi byly tři roky, máma na chvíli vyběhla k sousedce – a zabouchly se dveře. Volala hasiče. Když se po hodině dostali oknem do pokoje, prý jsem se na ně ani nepodívala. Seděla jsem u skříně a dál objevovala svět oblečení.

To nadšení zůstalo.

Pak přišlo období, kdy jsme na tom doma nebyli finančně dobře. Oblečení už nebyla hra. Bylo to něco, co si člověk nemůže vždy dovolit. O to víc jsem si vážila každé nové věci. Máma tehdy jezdila za prací do jiného města a jednou za měsíc přijela za námi. Šly jsme spolu do obchodního centra.

Ten pocit z jedné nové věci, která dobře sedí a opravdu se mi líbí, si pamatuju dodnes. A dnes ho znám i z práce s klienty — když najdeme něco, co jim rozzáří oči. Právě i tenhle moment je jedním z důvodů, proč tu práci dělám.